Bez komentáře (nebo skoro)

Jsou okamžiky, kdy Hans zatají dech a Christian tiše vzdychne. To, když si přečtou text, který je zasáhne u srdce. Když je to něco, co by toužili sami napsat. Když čtení připomíná posvátný obřad, meditaci... Když to má nejen styl, spád, téma, pointu... ale také je tam ta zvláštní citlivá práce se slovy... To se pak svět na chvíli zastaví a oni v té věčné vteřině... nevěří svým očím.

P.S. Máme rádi, když nemusíme vůbec zasahovat. Máme rádi autenticitu a kouzlo (doufáme) nechtěného. Rádi bychom poznali kolegu pohádkáře, kterého zaměstnává kladenská radnice pro měsíčník Kladno 2011.